Jdi na obsah Jdi na menu

Devítka se loučí......................(2011)

2. 7. 2011

Proslov 2011


     Vážení učitelé, drazí rodiče, milí žáci, zastupitelé naší obce,

      čas uplynul jako voda a my všichni se po dlouhých, ale i krásných devíti letech plavby na jedné lodi setkáváme naposledy. Za chvíli dostaneme onen list papíru, na kterém bude napsáno, že naše snažení nebylo zbytečné. Něčeho jsme díky Vám dosáhli.Milí rodiče, určitě si všichni pamatujete, kdy jste nás poprvé vedli za ručičky do velké školy. Byli jsme malí, vystrašení a zároveň plní nadějí, co nás tam čeká. Vykračovali jsme si ve svátečním oblečení s barevnými aktovkami na zádech a křečovitě tiskli Vaši dlaň. Tenkrát jsme nic netušili a nevěděli o dějinách, o holocaustu, o vedlejších větách a též jsme nic netušili o konstrukčních úlohách. Dokonce jsme ani nechápali, proč se starší spolužáci tolik smějí naším kradmým pohledům, které jsme na vše nové před školou vrhali.Potom nás pan učitel s radostí vítal v nové třídě. Vyprávěl nám, jak se budeme zároveň učit i hrát a všechno bude úžasné. My jen koukali těma velkýma upřímnýma očima a věřili jsme každému slovu, které jsme ve škole slyšeli.

            Další dny jsme ze sebe shodily ty sváteční oblečky i ostýchavý pohled. Rodiče už také zůstali před branami školy. Nová plavba našeho života začínala, nastal jakýsi velký třesk, jak by to možná nazvali učitelé přírodních věd.Ve školních lavicích nás hodný pan učitel Václav Kučera po pořádku učil písmenka a již brzo jsme uměli poskládat celá slova. Jak jsme na sebe byli hrdí, když jsme příbuzným hláskovali různé nápisy. Podobné to bylo i s počítáním.To nejzajímavější se ale stejně odehrávalo o přestávkách. Navzájem jsme se poznávali a uzavírali bezelstná přátelství. Přišli první lásky, první zklamání, první dojmy. Jenže nic netrvá věčně, první roky školní docházky se nenápadně ztrácely hluboko v moři. Školou už jsme ani zdaleka nebyli ohromeni, učení se pro nás stalo běžnou rutinní povinností. Prvním stupeň jsme propluli za krásného a klidného počasí, kdy moře bylo modré a klidné.           Posádku naší lodi jsme zvětšili v páté třídě. Druhý stupeň s sebou přenesl spoustu změn. Poznávání nových předmětu, učitelů, nové poznatky a vědomosti. Během 4 let nás potkaly i bouře a veliké vlny, které dokázaly přehodit přes palubu tři naše plavčíky. Někteří potkali loď z jiné země a zakotvili v jiném přístavu. My nakonec dopluli v počtu 12 námořníků. Samozřejmě přišli i občasné maléry, poznámky v žákovských knížkách a následné hovory kantorů s rodiči. Určitě si ještě, milí rodiče, vzpomínáte, když jste byli pozváni do školy na rodičovské schůzky. Tehdy jste tiše doufali, že Vaše dítě nic špatného neudělalo. My jsme ale věděli, že jsme občas namočeni do některých průšvihů a zle jsme to určitě nemysleli. Jistě si i Vy, drazí učitelé, vzpomínáte, jak jste seděli ve školních lavicích a co jste též sami občas provedli.Určitě většina z nás, co jezdili k moři nebo na lyžařské kurzy, si vzpomenou s úsměvem na tváři, jaké to bylo a jak to vypadalo. Ještě více jsme se spolu poznali a také jsme spatřili učitele v jiném světle. Společně jsme spolu prožili několik krásných nebo i nepěkných, ale hlavně nezapomenutelných chvil.

            Opusťme ale nostalgické vzpomínky, hoďme je do moře a pojďme přemýšlet, co bude dále? Setkáme se někdy ještě v životě s takovou posádkou, jaká byla na této lodi? Myslím si, že to záleží na tom, jak kdo bude pracovně vytížen a hlavně to zaleží na osudu a štěstěně. Snad se ale budeme i nadále potkávat a scházet a vzpomínat na to, co jsme spolu na té dlouhé plavbě zažili. Teď se ale nejvíc těšíme na novou posádku a novou loď! Děkujeme panu učiteli Václavu Kučerovi za nejdůležitější učivo - za psaní, čtení a počítání a hlavně za rady do života a za jeho přátelský a kamarádský přístup. Dvěma Katkám - paní učitelce Kateřině Šípkové a Kateřině Veselé – které na nás působily velice příjemným a kamarádským dojmem, děkujeme za učení českého jazyka. Kdybychom je neměli, tak nevíme, že evropské skupiny jazyků jako třeba germánské nebo románské se píší s malým počátečním písmenem. Samozřejmě musím vyzdvihnout i jiné učitele, kteří nás provázeli po celých 9 let školní docházky. Začneme třeba pány učiteli - Mgr. Petr Vymazal nás učil zeměpis, občanskou výchovu, tělocvik a v posledním ročníku praktika ze zeměpisu. Jeho hodiny byly zábavné a velmi poučné, u každého učiva se nám snažil říct i něco navíc zajímavého či ze současného dění. Jakožto učitel tělocviku měl na starosti i nábor žáků na sportovní akce a z naší třídy byly v podstatě vybráni skoro všichni žáci. Druhý pan učitel, Mgr. Marek Halla nás učil dějepis, informatiku, dva ročníky i výtvarnou výchovu. Aspoň teď víme, kdo to byla Marie Terezie a co kázali Cyril a Metoděj. Pokud však chtěl žák vědět i něco navíc, nebylo pro pana učitele žádný problém říct i nějaké zajímavosti. V informatice nás neučil pouze učivo základní, ale i práci v programech Office (Word, PowerPoint, Excel). Teď jsou však na řadě další paní učitelky, protože ty mají v lipovském učitelském sboru převahu. Paní učitelka Mgr. Martina Pekárková nás učila přírodopis, chemii a fyziku. Samozřejmě, že tyto předměty byly jako dějepis složité a museli jsme se je hlavně poctivě naučit. Podle celé třídy je to velmi hodná a kamarádská učitelka. Dále paní učitelka Mgr. Hana Plisková, která nás učila rodinnou výchovu, výtvarnou výchovu a pracovní činnosti, její metody byly velice podobné, které jsme Vám sdělili u předešlých učitelů, ale ve výtvarné výchově nehodnotila pouze vzhled obrázku, ale snahu, kterou do něho žáci vložili, což pro některé antitalenty na kreslení bylo fajn. Také nás učila paní učitelka Mgr. Iveta Kuchařová a Mgr. Ivana Hallová na angličtinu. Jedna na nás mluvila pouze anglicky, a tak jsme v tom všichni pěkně plavali, ale to pro námořníky není zas takový problém. Mgr. Ivana Hallová nám vysvětlovala učivo především česky, a tak jsme se zase trochu polepšili. A na závěr paní učitelka Mgr. Hana Buchtová, která nás učila předmět matematický. Matika jako taková se nedá naučit, ale musí se pochopit, takže jsme ji někdy pěkně štvali svojí nechápavostí, ale nevzdala to a snažila se opakovně naše hlavy donutit, aby to pochopily. A tak je nám jasná trojčlenka i procenta. Mgr. Jaroslava Školařová je ředitelka školy, je velice hodná a chápavá, ovšem pokud se řeší nějaký problém s kázní, dokáže být i nekompromisní a protože jsme nebyli žádní svatouškové, tak si s námi také dost zažila a užila. Kateřině Šípkové, Kateřině Veselé a Václavu Kučerovi bychom chtěli poděkovat za vedení našeho plaveckého družstva, naší třídy, že s námi měli ochotu všechny naše problémy řešit a hned nám nenapařili poznámky a měli tu trpělivost řešit naše průšvihy.

         Jménem svým i jménem všech spolužáků bych chtěla poděkovat obětavým rodičům za to, že nám vždy věřili a podporovali nás v našem snažení, byť někdy se zaťatými zuby. Děkujeme naší paní ředitelce a všem váženým učitelům, kteří nás toho tolik ochotně naučili, i když to s námi v určitých momentech a chvílích neměli jednoduché. Vy všichni jste nám dali důležitý základ do života a teď záleží jenom na nás, jak to uchopíme a jak to použijeme! Na koho nesmíme zapomenout? Paní kuchařky se snažily vařit nám stravu, na kterou jsme zvyklí z domova. Posledních léta se jim to dařilo, a proto je celá třída spokojená. Paní uklízečky nám po celých 9 let obětavě uklízely naše odpadky a pytlíky pod lavicí. Ale hlavně tu byla paní Hušková, naše obětavá paní kantýnská. Pokud jsme něco potřebovali, tak nám vždy pomohla, ceny byly příjemné a téměř smluvní, a proto jí za to velice děkujeme. A v neposlední řadě, na koho nechceme zapomenout, je muž s mnoha přezdívkami – třídní maskot, Fero, Franta Stánek, ale pro nezasvěcené pan lékárník z Jedovnic, Standa Fránek, který s námi poslední dobou jezdil na výlety, které byly dvěma slovy nezapomenutelné a geniální a kde jsme nakonec zvládli i vodácký výcvik na jedničku, takže víme, že v kánoi se nevesluje, ale pádluje!

            Bohužel hodinová ručička se nemilosrdně posunula kupředu a nezbývá nám tedy nic jiného, než se opravdu rozloučit. Schválně nebudu říkat sbohem, protože v sobě držím naději, že se ještě jednou všichni sejdeme. Tak tedy milí spolužáci, brzy na shledanou….