Podzimní příběhy

žáků 5. třídy

               V hodině literární výchovy páťáci zpracovávali téma Podzim tentokrát formou příběhů či vyprávění. Úkol měli ztížený tím, že museli použít všechna vyjmenovaná slova po p nebo slova k nim příbuzná.

               Protože vznikly zajímavé práce, dokonce pohádkový příběh, rozhodla jsem se, že je představím ostatním.

Co se děje na podzim

               Na podzim se sklízejí brambory a dávají se do pytlů. Někdy ráno můžeme uvidět třpytící se jinovatku. Slavíme také svátek svatého Martina, který jezdí na bílém koni, má velká kopyta i pysky a často klopýtá. Zvířata se připravují na zimní spánek. Netopýr se uchyluje do jeskyní a slepýš pod barevné listí. Veverky jsou na sebe pyšné, protože si schovaly hodně zásob na zimu. Včely přestávají do svého úlu nosit pyl. V lese můžeme zahlédnout některé ptáky, jak se čepýří.

               Na podzim se pořádají drakiády. Děti pouští draky a soutěží, který vylétne nejvýš. Děti, kterým drak špatně létá, se pýří studem. Když ve škole dostanou děti špatnou známku, musí však zůstat doma pykat a zpytovat své svědomí.

Terezie Petlachová, Tereza Pernicová, Oliver Janků

Podzim

               Na podzim již bývá chladno. Ráno na louce můžeme vidět, že se na pýru třpytí kapky rosy. Ale už nebudeme tak často vídat dobytek v ohradě. Například krávy, které mají velké pysky a kopyta. Už neuvidíme ani včelky sbírat pyl z květin, ani slepýše, zmije, netopýry a ježky, kteří si dělají přepychová doupata na zimu.

Když děti vyjdou ven, tak se jim pýří tváře i nos. Některé už zpytují svá svědomí, aby je na svátek Mikuláše neodnesl čert v pytli. Jiné pykají za zlé skutky, které udělaly. Protože se svátek Mikuláše blíží, anděl si čepýří svá křídla, čert si obstarává pytel a Mikuláš si leští hůl. Děti se už těší, až je navštíví a klopýtnou o jejich práh u dveří.

                                                                                                            Marie Jarůšková

Podzimní cesta ze školy

„Protože jsem se ve škole nechoval hezky, budu určitě pykat,” říkal jsem si. Zpytoval jsem své svědomí cestou ze školy a často jsem při těchto myšlenkách klopýtal.

Najednou jsem si všiml slepýše, jak se plazí k hromadě listí, aby se uložil k zimnímu spánku. A také jsem zahlédl netopýra, jak se schoval v dutině stromu. Když jsem přišel k našemu domu, uviděl jsem sýkorku, jak se u krmítka čepýří. Vzpomněl jsem si na kapky rosy, které jsem ráno viděl třpytit se.

               Odložil jsem doma aktovku a utíkal jsem za mámou na zahrádku, abych jí pomohl vytrhávat pýr ze záhonků. A protože už bylo chladno, pýřila se mi líčka zimou. Viděl jsem, jak poslední včelky sbírají pyl z květin.

Jakmile jsem pomohl mámě, utíkal jsem do stáje ke koním. Jednoho jsem zavedl ke kováři, aby mu podkoval kopyta. Všiml jsem si, že má od trávy zelený pysk. Kůň byl statečný a proto jsem byl na něho pyšný. Když jsem od kováře odcházel, uviděl jsem pytel plný podkov. Odvedl jsem koně do stáje a pospíchal jsem domů. Musel jsem totiž ještě mámě říct, co jsem ve škole vyváděl.

Jan Ledvina, Vilém Piňous, Tomáš Kolmačka, Matěj Tejkl

Podzimní pohádka

               Jednoho časného rána jsem klopýtl o podzimní pohádkovou knížku. Pak jsem ji otevřel, stránky se zatřpytily a ocitl jsem se v podzimní říši. Začal jsem zpytovat své svědomí.

Potom jsem zahlédl skřítka, který sbíral listí do pytle a kolem něho prolétl ospalý netopýr. Pak se skřítek podíval na mě, zapýřil se a schoval se.

V dáli jsem zahlédl hrad s pyšnou královnou. Za mnou se objevil moudrý slepýš, který mi poradil, jak se do hradu dostat. Zaklepal jsem na bránu. Objevil se král, který mi řekl, že královna se zbaví pýchy jen pomocí kouzelného pýru. A tak jsem se vydal na cestu s pyskatým koněm. Potkal jsem princeznu Amálku, která mi poradila, kde pýr hledat. Když jsem byl skoro u cíle, koně začalo bolet kopyto. Tak jsem z něho sesedl a skočil rovnou do pylu na louce. Kouzelný pýr rostl nedaleko. Natrhal jsem ho, ale vysypal se mi. Dopadl na kopyto koně. Kůň se uzdravil, mohli jsme jet zpátky.

               Když jsme dorazili na hrad, setkal jsem se s králem a ten mě zavedl za pyšnou královnou. Když vypila nápoj z pýru, uzdravila se. Stala se z ní milá a hodná královna, která se neumí čepýřit. Princezna Amálka se stala mojí ženou.

Příběh skončil, mohl jsem zavřít knihu a uložit ji na poličku ve svém pokojíčku.

                     Neli Voráčová, Eliška Blahoutová, Leona Piňosová