Deváťáci tvořili příběhy s příslovím

V hodině komunikační výchovy se žáci deváté třídy věnovali práci s programem Umíme česky. Zaměřili se na příběhy, které obsahují přísloví – jazykový prostředek, který se často objevuje u přijímacích zkoušek na střední školy. Po společné analýze několika ukázek si žáci sami vyzkoušeli vytvořit krátké příběhy, do kterých zakomponovali přísloví. Výsledkem byly originální texty, které ukázaly, že přísloví stále mají své místo, a to nejen v učebnicích, ale i ve všedním životě.

Mgr. Eva Veselá

Dnes jsem měla vážně špatný den. A hned ráno, když se mi nechtělo vstávat, jsem slyšela maminku: „Ranní ptáče, dál doskáče.“

Ve škole jsme psali test z fyziky. Měla jsem to hned vypočítané, ale jak se říká: „Dvakrát měř a jednou řež.“ Já si to po sobě vůbec nezkontrolovala a odevzdalo jako první ze třídy. Paní učitelka při opravování testu pronesla: „Práce kvapná, málo platná.“

Monika Kolmačková

Čekala nás příprava prezentace do angličtiny. Mirek se chlubil, jak je jeho prezentace úžasná a skvělá. Luděk se k němu přidal: „Na mou nikdo nemá, ta bude nejlepší.“ Vychloubali se všichni ze třídy. Kromě Petra.

V den prezentování se to nikomu nepovedlo, akorát Petrovi. Inu, „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.“ A paní učitelka ještě dodala: „Tichá voda, břehy mele.“

Tereza Kouřilová

Monča s úsměvem a s dobrým pocitem odevzdávala test z matematiky. Přišla domů a už se nemohla dočkat, co dostane. Pustila si oblíbený film a čekala. Byly čtyři hodiny odpoledne a přišla známka. Tři mínus. Monča byla zklamaná a pomyslela si: „Nechval dne před večerem.“

Marie Ševčíková

Bylo chladné podzimní odpoledne a Lukáš bloudil lesem už tři hodiny. Košík na houby byl ale pořád prázdný. Nohy ho bolely a žaludek hlasitě prosil o jídlo.

Když už to chtěl vzdát a jít domů s prázdnou, pod stromem zahlédl malý hříbeček. Nakonec našel pár dalších – možná ne úplně nejhezčích.

Doma si uvařil polévku. Krásně voněla a chutnala jako z pohádky. Usmál se a zamumlal si: „Hlad je nejlepší kuchař.“

Emili Slouková

Židle mezi námi

Byl čas oběda a Anetka s Adélkou, jak už bývá jejich zvykem, se hádají, kdo z nich bude sedět na jejich oblíbené židli. Anetka šla na obědy dřív a tím pádem vyhrála. Adélka nebyla vůbec nadšená, ale Anet se jen smála: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“

Elenka je se zájmem poslouchala a dodala: „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.“ Adélka se ale nedala a prohlásila: „Bez práce nejsou koláče.“  A dala se do boje o oblíbenou židli. A jak to tak bývá, když se dva perou, třetí se směje. Elenka si vychutnávala oběd na svém oblíbeném místě a pozorovala holky.

Nakonec po dlouhé hádce Adélka odstoupila a řekla: „Moudřejší ustoupí.“

Klára Ježková

Myš a velký sýr

Malá myš našla obrovský kus sýra. Zaradovala se, ale pak si všimla pastičky. Zamyslela se: „Kdo chce moc, nemá nic.“ A ustoupila. O pár kroků dále našla malý drobeček. „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše,“ pomyslela si a spokojeně si pochutnala.

Ema Slezáková

Martin byl kluk, kterému doma nic nechybělo. Měl nejnovější mobil, značkové oblečení a úžasné kapesné, za které si mohl koupit vše, co chtěl.

…A vůbec si ničeho nevážil. Spolužáky často zesměšňoval a kamarádil se jen s tím, kdo měl úroveň.

Jednoho dne ale Martinův tatínek zbankrotoval a maminka onemocněla. Martin už neměl na žádné drahé věci a ke svačině jedl namazaný chleba. Nosil i obyčejné oblečení a jeho tzv. kamarádi si ho přestali všímat, už je nezajímal.

Martin se cítil sám a nešťastný. Jednou si k němu přisedl David, kluk, se kterým se Martin nikdy nebavil. David se na Martina usmál a podal mu jablko. A Martin tiše řekl: „V nouzi poznáš přítele.“

Anna Štrossová

Dnes ráno jsem musel brzy vstávat, vůbec se mi nechtělo, ale v duchu jsem si řekl: „Ranní ptáče dál doskáče.“

Včera jsem si koupil čokoládu a položil jsem si ji na stůl. Šel jsem na chvíli ven, ale když jsem se vrátil, čokoláda byla snězená. Podíval jsem se na sestru a ta odvětila: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“

Michal Školař