Žijeme v době „sýčkování“. Stále a pořád někdo sýčkuje a hledá, proč to, či ono NE. Copak my velcí, my jsme zvyklí na strach, negaci, kverulantství. Máme něco za sebou. Ale naše děti?

Covid, roušky, testování… stále volá „sýček“. Dá se vlastně vůbec žít POZITIVNĚ? Všude zní jen jedno: „Chraň si svou NEGATIVITU!“ Slovo „pozitivní“ dostává úplně jiný význam a naše děti ho tak začínají vnímat.

Žít tím, že stále straším, jsem strašen, má vést k čemu? Odpovědný přístup k životu přece není žít ve strachu, ale najít cestu, kterou se dostanu do bezpečného prostoru pro život. Naše děti jsou vnímavé, chápavé, odpovědně přijaly testování, zvládly ho. Na každém z nich bylo vidět, že selský rozum ještě nevymřel, že moudří rodiče neděsili, ale vysvětlovali.

Přece nechceme žít ve světě, kde každé očkování, výtěr z nosu bude pokládán za poskytnutí možnosti k čipování, nákaze… Strach a stres, který se takovými teoriemi NAOČKUJE, je totiž mnohem zhoubnější než covid. A měl by trvalé následky.

Vím, že existuje nebezpečí. Musím se naučit mu předcházet. Musím se naučit, že tady to nebezpečí je a bude, spolu s dalšími nebezpečími. Ale já o něm vím, umím mu do určité míry zamezit, aby mě ohrožovalo. Umím řešit situaci, když přijde. Proto tu strach nemá žádné místo. Odpovědnost přece není strach.

Pozitivní přijímání životních situací není nezodpovědný, naivní přístup k životu. Je to hledání správné cesty, komunikace, spolupráce. To máme naše děti učit. To je důležité pro život ve stále složitějším světě pro ně, i pro nás. A nečekejme, že to začne někdo jiný. „JÁ“ je tady na prvním místě.

NE jedině „sýčkování“.                                               

                                                               Zdeňka Bejčková